#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Chirurgická léčba prekanceróz prsu – naše zkušenosti


Surgical treatment of breast precancers – our experience

Introduction: Thanks to mammographic screening and the improvement of breast cancer diagnostics, the detection of precancers is also increasing. They are defined as morphological changes of the mammary gland which are more likely to cause cancer. The evaluated precancers are atypical ductal hyperplasia (ADH), lobular carcinoma in situ (LCIS) and radial scar.

Methodology: In the period 1. 1. 2018–31. 12. 2022, we performed 1,302 planned operations for breast disease at the Surgical Clinic of Teaching Hospital Plzeň, of which 30 (2%) were precancer operations. ADH was confirmed 11×, LCIS 8×, and a radical scar 11×. The average age of the patients in all three groups was 56 years (27–85). Precancer was diagnosed 8× only by sonography, 3× by mammography and 19× by a combination of both methods. Subsequently, a puncture biopsy was always completed. We performed 28 tumor excisions with intraoperative biopsy and 2 mastectomies.

Results: In the case of ADH from puncture biopsy, ADH was confirmed intraoperatively 8×, DCIS was diagnosed 2×, and mucinous carcinoma 1×. In LCIS, no tumor was found by intraoperative biopsy 4×, LCIS was confirmed 1×, lobular invasive carcinoma was diagnosed 1×, mastectomy was performed 2× without intraoperative biopsy. In the radial scar, ADH was diagnosed 3×, sclerosing adenosis 6×, DCIS 1×, invasive carcinoma 1×. After the final histological processing of the samples, there was an increase in diagnosed carcinomas. In ADH, DCIS was confirmed 3×, DIC 2×, and mucinous carcinoma 1×. In LCIS, LIC was diagnosed 3×. In the radial scar, DCIS was confirmed 1×, and invasive carcinoma remain 1×. Thus, carcinoma was diagnosed in 11 patients (37%) thanks to the surgical solution. No patient underwent axillary node surgery. All 11 patients subsequently underwent oncological treatment, always a combination of radiotherapy and hormone therapy. All patients are alive, 10 patients are in complete remission of the disease, one with DCIS experienced a local recurrence after 4 years.

Conclusion: Surgical treatment of precancers of the breast makes sense, DCIS or even invasive cancer is often hidden in addition to precancer. Thanks to the surgical solution, the cancer was detected in time.

Keywords:

breast cancer – atypical ductal hyperplasia – lobular carcinoma in situ – radial scar


Authors: I. Zedníková 1;  Ch. Mach 1;  M. Hlaváčková 2;  K. Pivovarčíková 3;  T. Svoboda 4
Authors‘ workplace: Chirurgická klinika LF UK, a FN Plzeň 1;  Klinika zobrazovacích, metod LF UK a FN Plzeň 2;  Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň 3;  Onkologická, a radioterapeutická klinika, LF UK a FN Plzeň 4
Published in: Rozhl. Chir., 2024, roč. 103, č. 7, s. 269-274.
Category: Original articles
doi: https://doi.org/10.48095/ccrvch2024269

Overview

Úvod: Díky mamografickému screeningu a zlepšování diagnostiky karcinomu prsu narůstá také záchyt prekanceróz. Jsou definovány jako morfologické změny mléčné žlázy, u kterých je vyšší pravděpodobnost vzniku karcinomu. Hodnocené prekancerózy jsou atypická duktální hyperplazie (ADH), lobulární karcinom in situ (LCIS) a radiální jizva.

Metodika: V období 1. 1. 2018–31. 12. 2022 jsme na Chirurgické klinice FN Plzeň provedli 1 302 plánovaných operací pro onemocnění prsu, z toho 30 operací prekanceróz (2 %). O ADH se jednalo 11×, 8× o LCIS, 11× o radiální jizvu. Průměrný věk pacientek byl ve všech třech skupinách 56 let (27–85). Prekanceróza byla diagnostikována 8× pouze sonograficky, 3× mamograficky a 19× kombinací obou metod. Následně byla vždy doplněna punkční biopsie. Excizi tumoru s peroperační biopsií jsme provedli 28×, 2× mastektomii.

Výsledky: V případě ADH z punkční biopsie se peroperačně potvrdila 8× ADH, 2× byl diagnostikován duktální karcinom in situ (ductal carcinoma in situ – DCIS), 1× mucinózní karcinom. U LCIS nebyl peroperační biopsií 4× tumor nalezen, 1× potvrzen LCIS, 1× diagnostikován lobulární invazivní karcinom, 2× provedena mastektomie bez peroperační biopsie. U radiální jizvy 3× diagnostikována ADH, 6× sklerozující adenóza, 1× DCIS, 1× invazivní karcinom. Po definitivním histologickém zpracování vzorků došlo ještě k nárůstu diagnostikovaných karcinomů. U ADH 3× DCIS, 2× DIC, 1× mucinózní karcinom. U LCIS 3× LIC. U radiální jizvy zůstává 1× DCIS a 1× invazivní karcinom. Tedy u 11 pacientek (37 %) byl díky operačnímu řešení diagnostikován karcinom. U žádné pacientky nebyla provedena operace axilárních uzlin. Všech 11 pacientek následně podstoupilo onkologickou léčbu, vždy kombinace radioterapie a hormonální terapie. Všechny pacientky žijí, 10 pacientek je v kompletní remisi onemocnění, u jedné s DCIS došlo po 4 letech k lokální recidivě.

Závěr: Chirurgická léčba prekanceróz prsu má smysl, často se vedle prekancerózy skrývá už DCIS, či dokonce invazivní karcinom. Díky operačnímu řešení došlo k odhalení nádorového onemocnění včas.

Klíčová slova:

karcinom prsu – atypická duktální hyperplazie – lobulární karcinom in situ – radiální jizva

ÚVOD

Včasná diagnostika počátečních stadií karcinomu prsu je cílem mamografického screeningu. Důsledkem je snížení mortality tohoto onemocnění a také častější záchyt prekanceróz [1]. Se zavedením screeningu byla postupně otevřená chirurgická biopsie nahrazena punkční miniinvazivní biopsií. Při punkční biopsii však není léze z prsu odstraněna celá, což v případě záchytu prekancerózy může znamenat již přítomnost karcinomu v jiné části léze [2]. Prekancerózy jsou definovány jako morfologické změny mléčné žlázy, u kterých je vyšší pravděpodobnost vzniku karcinomu [3]. Cílem naší studie je stanovit přínos chirurgické léčby prekanceróz. Námi hodnocené prekancerózy jsou ty, se kterými se v praxi nejčastěji setkáváme – atypická duktální hyperplazie (ADH), lobulární karcinom in situ (lobular carcinoma in situ – LCIS), radiální jizva. V našem souboru nejsou zařazeny duktální karcinom in situ (ductal carcinoma in situ – DCIS), který je v současné době jasnou indikací k operačnímu řešení [4]. A intraduktální papilom, který také na našem pracovišti ve většině případů indikujeme k excizi.

 

METODIKA

V období 1. 1. 2018–31. 12. 2022 jsme na Chirurgické klinice FN Plzeň provedli 1 302 plánovaných operací pro onemocnění prsu, z toho 30 operací prekanceróz (2 %). Celkem 11× se jednalo o ADH, 8× o LCIS, 11× o radiální jizvu. Průměrný věk pacientek byl ve všech třech skupinách 56 let (27–85). Věk pacientek s ADH byl nejčastěji 50–65 let, u pacientek s LCIS a radiální jizvou 45–55 let. Prekanceróza byla diagnostikována 8× pouze sonograficky, 3× mamograficky a 19× kombinací obou metod. U LCIS se jednalo téměř vždy o shluk mikrokalcifikací na mamografii (obr. 1, 2). U radiální jizvy byl nejčastěji popsán neostře ohraničený žlázový okrsek se spikulárními okraji (obr. 3, 4). U ADH byl většinou nález shluku mikrokalcifikací či nepravidelný okrsek žlázy (obr. 5, 6). Následně byla vždy doplněna punkční biopsie. Excizi tumoru s peroperační biopsií jsme provedli 28×, mastektomii u pacientek, které byly v minulosti již operovány pro karcinom prsu 2× – obě měly recidivu po záchovné operaci prsu pro invazivní karcinom (po 14 a 10 letech), u obou se nyní jednalo o LCIS.

 

Obr. 1. LCIS – mamografie – zavedený kroužkový klip se promítá ke shluku mikrokalcifikací v HZK pravého prsu na ploše 11 × 6 mm.
Fig. 1. LCIS – mammography – introduced ring clip is projected to the cluster of microcalcifications in the UOQ of the right breast on an area of 11 × 6 mm.

 

VÝSLEDKY

U všech pacientek, které podstoupily záchovný výkon na prsu, byla provedena peroperační biopsie. V případě ADH z punkční biopsie se peroperačně potvrdila 8× ADH, 2× byl diagnostikován DCIS, 1× mucinózní karcinom. U LCIS nebyl peroperační biopsií 4× tumor nalezen, 1× potvrzen LCIS, 1× diagnostikován lobulární invazivní karcinom, 2× provedena mastektomie bez peroperační biopsie. U radiální jizvy 3× diagnostikována ADH, 6× sklerozující adenóza, 1× DCIS, 1× invazivní karcinom. Po definitivním histologickém zpracování vzorků došlo ještě k nárůstu diagnostikovaných karcinomů. U ADH 3× DCIS, 2× DIC, 1× mucinózní karcinom. U LCIS 3× LIC. U radiální jizvy zůstává 1× DCIS a 1× invazivní karcinom. Tedy u 11 pacientek (37 %) byl díky operačnímu řešení diagnostikován karcinom. Nejčastěji došlo k upgrade onemocnění u ADH (55 %). Na druhém místě je LCIS (38 %). Nejméně často u radiální jizvy (18 %). U žádné pacientky nebyla provedena operace axilárních uzlin. Všech 11 pacientek následně podstoupilo onkologickou léčbu, vždy se jednalo o kombinaci radioterapie a hormonální terapie. Všechny pacientky žijí, 10 pacientek je v kompletní remisi onemocnění, u jedné s DCIS došlo po 4 letech k lokální recidivě.

 

Obr. 2. LCIS – sonografie – vpravo v HZK podezřelý okrsek kolem 8 mm s předpokládanými mikrokalcifikacemi.
Fig. 2. LCIS – sonography – a suspicious area around 8 mm with presumed microcalcifications on the right in the UOQ.

 

Obr. 3. Radiální jizva – mamografie – vpravo do HK okrsek žlázy s náznakem defigurace.
Fig. 3. Radial scar – mammography – to the right of the UQ area of the gland with a hint of disfigurement.

 

DISKUZE

ADH je definována jako zmnožení buněk duktů, které mají nepravidelnou strukturu [5]. LCIS je zmnožení buněk lobulů s různým stupněm nepravidelnosti [6]. Radiální jizva je změna mléčné žlázy, která má typický hvězdicovitý (radiální) mamografický obraz a často obsahuje vysoce atypické buňky až karcinom in situ [7].

Ve studiích s dlouhodobým sledováním bylo prokázáno, že tyto prekancerózy přináší zvýšenou pravděpodobnost vzniku budoucího karcinomu prsu. Teprve nedávno bylo lépe charakterizováno absolutní riziko u žen s ADH, přičemž kumulativní incidence karcinomu prsu se po 25 letech sledování blíží 30 % [8].

Přelomová longitudinální kohortová studie popisující riziko rakoviny prsu spojené s ADH byla prezentována Davidem Pagem a Williamem Dupontem v roce 1985. V této studii 3303 žen podstoupilo biopsii prsu s benigním nálezem (Nashville Breast Cohort), z toho 232 žen s ADH a jejich relativní riziko pozdějšího invazivního karcinomu prsu bylo 4,4 [9].

Čím mladší je žena, když je jí diagnostikována ADH, tím je pravděpodobnější, že se u ní rozvine rakovina prsu. Vliv rodinné anamnézy (RA) na riziko rakoviny prsu u žen s ADH je kontroverzní. Původní zpráva Duponta a Page popsala podskupinu 39 žen s ADH a RA karcinomu prsu. Tyto ženy měly relativní riziko rakoviny prsu 8,9 % ve srovnání s relativním rizikem 3,5 % u 193 žen s ADH, ale bez RA [8]. Následná data ze studie Nurses‘ Health Study však neprokázala žádný významný rozdíl v riziku podle RA u žen s ADH [10]. Vědci z Mayo Clinic nezjistili žádný významný rozdíl v riziku karcinomu prsu mezi 372 ženami s ADH a bez RA a 257 ženami s ADH a RA. Vzhledem k tomu, že mnoho žen s ADH má v RA rakovinu prsu, je pravděpodobné, že ADH je tkáňový fenotyp, který již odráží riziko spojené s rodinnou anamnézou [11].

Histologické faktory

Riziko ADH stratifikují dva histologické rysy – kvantifikace jednotlivých ložisek ADH (riziko roste s počtem ložisek) a rozsah involuce lobulů žlázy (čím větší je stupeň involuce, tím nižší je riziko) [12].

Nejnovější údaje o typech a stadiích karcinomu prsu, které se vyvíjejí u žen s ADH, byly získány z kohorty Mayo Clinic. Z 698 žen s ADH se karcinom prsu rozvinul u 143 (z toho 81 % karcinomů invazivních a 19 % DCIS). Mezi ženami s ADH, u kterých se vyvinul karcinom, bylo 78 % duktálních a 22 % lobulárních nebo jiných histologických typů. Mezi ženami s LCIS, u kterých se vyvinul karcinom, bylo 77 % nádorů duktálních a 23 % lobulárních nebo jiných histologických typů. Z 95 žen s invazivním karcinomem prsu a známým uzlinovým stavem mělo 75 % uzliny negativní a 25 % pozitivní. Celkem 88 % karcinomů mělo pozitivní estrogenové receptory. Zdá se, že kumulativní incidence karcinomu prsu se v průběhu času lineárně zvyšuje [11].

 

Obr. 4. Radiální jizva – sonografie – vpravo v HZK hypoechogenní okrsek 5–6 mm.
Fig. 4. Radial scar – sonography – hypoechoic area of 5–6 mm on the right in the UOQ.

 

Obr. 5.ADH – mamografie – okrsek zahuštění vpravo v HK 15 × 12 mm.
Fig. 5. ADH – mammography – area of thickening on the right in the UQ 15 × 12 mm.

 

 

Při současném standardním používání punkční core cut biopsie pro diagnostiku existuje možnost, že v případě záchytu ADH byl karcinom přehlédnut. Proto je chirurgická excize ložiska ADH doporučena v pokynech National Comprehensive Cancer Network (NCCN) [12]. V případě ADH je frekvence nálezu karcinomu prsu (upgrading) chirurgickou excizí 15–30 %, nebo dokonce vyšší [13]. Excize tedy zůstává současným standardem, pokud je ADH identifikována core biopsií. Probíhají však studie, které mají identifikovat situace, v nichž se lze vyhnout chirurgické excizi ADH [14]. V případě LCIS se hlášená míra upgradu pohybovala od 0 do 67 %. Tři nedávné studie však naznačují, že chirurgická excize není nutná pro LCIS, pokud se jedná o náhodný nález a existuje shoda mezi radiologickými a patologickými nálezy týkajícími se cílené biopsie léze (v takovém případě je míra upgradu pouze 0–6 %). V případě radiální jizvy s atypiemi z core cut biopsie se doporučuje chirurgická excize. V případě diagnostiky založené na vakuově asistované core biopsii s úplným odstraněním léze nebo u radiální jizvy bez atypií je možné pečlivé klinické a radiologické sledování [15]. Navzdory četným publikovaným studiím zůstává léčba benigních papilomů bez atypií kontroverzní. Benigní papilomy mají nízkou míru upgradu malignity. Rutinní chirurgická excize nemusí být nutná. Excize se doporučuje u symptomatických lézí (hmatný tumor, sekrece z bradavky), při věku ženy 60 let a starší, velikosti 10 mm nebo větší a přítomnosti čtyř a více souběžných papilomů [16,17].

Zkoumanou oblastí je také přínos chemoprevence u prekanceróz. I když poměr přínosů a rizik chemopreventivní léčby je pro mnoho žen příznivý, studie ukazují, že tato léčiva jsou zřídka předepisována a zřídka používána [18]. S využitím údajů z National Health Interview Survey (2010) byla zjištěna 0,03% prevalence užívání tamoxifenu pro chemoprevenci v USA u žen ve věku 35–49 let a 0,21% prevalence užívání raloxifenu u žen ve věku 50–79 let. Studie zaměřené na vysoce rizikové ženy ukazují, že mnoho lékařů se zdráhá předepisovat tyto léky jako prevenci. Četné další studie zdokumentovaly neochotu žen užívat tamoxifen, hlavně kvůli strachu z vedlejších účinků [19].

Výzkum v oblasti rozhodování pacientů ukázal, že vnímaná úroveň rizika pacienty je hlavním určujícím faktorem jejich ochoty přijmout chemoprevenci. Konkrétně u žen s prekancerózou je pravděpodobné, že nízká míra užívání chemopreventiv pramení, alespoň částečně, z nedostatečného pochopení kumulativního rizika rakoviny prsu [18].

Adjuvantní tamoxifen je již používán jako léčebná možnost pro ženy s DCIS s pozitivními estrogenovými receptory. Vysoká exprese estrogenových receptorů u ADH a pozitivita estrogenových receptorů u velké většiny karcinomů prsu, které se vyvíjejí u žen s ADH, poskytuje další důvody pro použití antiestrogenní terapie jako prevence [20].

 

Obr. 6. ADH – sonografie – vpravo v HK dorzálně v hloubce prsu nepravidelný okrsek žlázy 11 × 13 mm.
Fig. 6. ADH – sonography – irregular area of the gland 11 × 13 mm on the right in the UQ dorsally in the depth of the breast.

 

 

Pokud jde o snížení farmakologického rizika, doporučení Americké společnosti klinické onkologie uvádí, že u žen s předpokládaným celoživotním rizikem rakoviny prsu 1,7 % nebo vyšším by mělo být zváženo použití chemoprevence. Ženy s ADH toto rizikové kritérium jednoznačně splňují s kumulativním rizikem přibližně 1 % ročně [18].

Pokyny NCCN uvádějí, že bilaterální profylaktická mastektomie by měla být obecně zvažována pouze u žen, které mají genetickou predispozici k rakovině prsu, nebo případně u žen, které byly léčeny hrudním zářením před 30. rokem věku nebo které mají v anamnéze LCIS. Americká společnost chirurgické onkologie uznává ADH jako možnou, ale ne rutinní indikaci k oboustranné profylaktické mastektomii. V jedné malé retrospektivní studii byla ADH indikací k výkonu u 11 ze 46 pacientek (24 %). V současné praxi, kdy jsou k tomuto tématu k dispozici minimální údaje a jsou k dispozici chemopreventivní látky pro snížení rizika, není ADH obecně indikací k profylaktické mastektomii [21].

Na našem pracovišti chemoprevenci prakticky nepoužíváme a bilaterální profylaktickou mastektomii indikujeme zcela výjimečně na přání pacientky. Upřednostňujeme excizi ložiska prekancerózy s peroperační biopsií. V našem souboru byl u 11 pacientek (37 %) díky operačnímu řešení diagnostikován karcinom. Peroperační biopsii provádíme, abychom snížili případné riziko reoperace při dosahování léze do okraje resekátu. Všechny pacientky s diagnostikovaným karcinomem na základě operace jsou následně prodiskutovány s multidisplicinárním mamárním týmem, v diskuzi se zaměřujeme na nutnost doplnění operace axilárních uzlin. V našem souboru nebyla operace uzlin doplněna ani v jednom případě, jelikož sonograficky byly axilární uzliny normálního vzhledu, a zatím nedošlo k žádné regionální recidivě. Tento postup však musí být přísně individuální, zjištění stavu axilárních uzlin je stále jasnou součástí operace prsu pro karcinom. U starších polymorbidních pacientek s diagnostikovanou prekancerózou na našem pracovišti volíme spíše pečlivou dispenzarizaci a operační řešení pouze na jejich přání či při progresi velikosti léze.

K lepšímu pochopení a léčbě prekanceróz je zapotřebí dalšího výzkumu. Je nezbytná přesná diagnóza a jsou zapotřebí studie kontroly kvality, aby se zajistilo uplatňování standardizovaných patologických kritérií [22]. Ženy s atypickou hyperplazií by měly být zařazeny do budoucích studií nových zobrazovacích strategií. Další výzkum také pomůže pokročit v našem chápání molekulárních aspektů atypické hyperplazie s cílem identifikovat nové biomarkery, které mohou předpovídat různé podtypy rakoviny prsu a různé časové rámce rizika, stejně jako možné nové cesty prevence [23].

 

ZÁVĚR

Ze zkušeností našeho pracoviště má chirurgická léčba prekanceróz prsu smysl a je zatím obecně doporučována, často se vedle prekancerózy skrývá už DCIS, či dokonce invazivní karcinom. Díky operačnímu řešení je větší šance na odhalení nádorového onemocnění včas.

 

Dedikace
Výzkum byl podpořen v rámci projektu GAUK 2022-2024 č. 440122.

Konflikt zájmů
Autoři článku
prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.


Sources
  1. Lewin AA, Mercado CL. Atypical ductal hyperplasia and lobular neoplasia: update and easing of guidelines. AJR Am J Roentgenol 2020; 214(2): 265–275. doi: 10.2214/AJR.19.21991.
  2. Mooney KL, Bassett LW, Apple SK. Upgrade rates of high-risk breast lesions diagnosed on core needle biopsy: a single-institution experience and literature review. Mod Pathol 2016; 29(12): 1471–1484. doi: 10.1038/modpathol.2016.127.
  3. Co M, Kwong A, Shek T. Factors affecting the under-diagnosis of atypical ductal hyperplasia diagnosed by core needle biopsies – a 10-year retrospective study and review of the literature. Int J Surg 2018; 49: 27–31. doi: 10.1016/j.ijsu.2017.11.005.
  4. Coufal O, Fait V. Chirurgická léčba karcinomu prsu. Praha: Grada Publishing 2011.
  5. Hartmann LC, Degnim AC, Dupont WD. Atypical hyperplasia of the breast. N Engl J Med 2015; 372(13): 1271–1272. doi: 10.1056/NEJMc1501046.
  6. Sen LQ, Berg WA, Hooley RJ et al. Core breast biopsies showing lobular carcinoma in situ should be excised and surveillance is reasonable for atypical lobular hyperplasia. AJR Am J Roentgenol 2016; 207(5): 1132–1145. doi: 10.2214/AJR.15.15425.
  7. Chou WY, Veis DJ, Aft R. Radial scar on image-guided breast biopsy: is surgical excision necessary? Breast Cancer Res Treat 2018; 170(2): 313–320. doi: 10.1007/ s10549-018-4741-y.
  8. Peña A, Shah SS, Fazzio RT et al. Multivariate model to identify women at low risk of cancer upgrade after a core needle biopsy diagnosis of atypical ductal hyperplasia. Breast Cancer Res Treat 2017; 164(2): 295–304. doi: 10.1007/s10549-017-4253-1.
  1. Amin AL, Fan F, Winblad OD et al. Ipsilateral and concurrent breast cancer and atypical ductal hyperplasia: does atypia also need surgical excision? Ann Surg Oncol 2020; 27(12): 4786–4794. doi: 10.1245/s10434-020-08896-7.
  2. McMahon MA, Haigh I, Chen Y et al. Role of vacuum assisted excision in minimising overtreatment of ductal atypias. Eur J Radiol 2020; 131: 109258. doi: 10.1016/j. ejrad.2020.109258.
  3. Neal L, Sandhu NP, Hieken TJ et al. Diagnosis and management of benign, atypical, and indeterminate breast lesions detected on core needle biopsy. Mayo Clin Proc 2014; 89(4): 536–547. doi: 10.1016/j.mayocp.2014.02.004.
  4. Genco IS, Tugertimur B, Chang Q et al. Outcomes of classic lobular neoplasia diagnosed on breast core needle biopsy: a retrospective multi-center study. Virchows Arch 2020; 476(2): 209–217. doi: 10.1007/s00428-019-02685-8.
  5. Calhoun BC, Collie AM, Lott-Limbach AA et al. Lobular neoplasia diagnosed on breast Core biopsy: frequency of carcinoma on excision and implications for management. Ann Diagn Pathol 2016; 25: 20–25. doi: 10.1016/j.anndiagpath.2016.07.009.
  6. Bertani V, Urbani M, La Grassa M et al. Atypical ductal hyperplasia: breast DCE-MRI can be used to reduce unnecessary open surgical excision. Eur Radiol 2020; 30(7): 4069–4081. doi: 10.1007/s00330-020-06701-3.
  7. Racz JM, Carter JM, Degnim AC. Challenging atypical breast lesions including flat epithelial atypia, radial scar, and intraductal papilloma. Ann Surg Oncol 2017; 24(10): 2842–2847. doi: 10.1245/ s10434-017-5980-6.
  8. Lee SJ, Wahab RA, Sobel LD et al. Analysis of 612 benign papillomas diagnosed by core biopsy: rate of upgrade to malignancy, factors associated with upgrade, and a proposal for selective surgical excision. AJR Am J Roentgenol 2021; 217(6): 1299–1311. doi: 10.2214/ AJR.2.
  9. Niinikoski L, Hukkinen K, Leidenius MHK et al. Breast lesion excision system in the diagnosis and treatment of intraductal papillomas – a feasibility study. Eur J Surg Oncol 2018; 44(1): 59–66. doi: 10.1016/j. ejso.2017.10.213.
  10. Ball S, Arevalo M, Juarez E at al. Breast cancer chemoprevention: an update on current practice and opportunities for primary care physicians. Prev Med 2019; 129: 105834. doi: 10.1016/j. ypmed.2019.105834.
  11. Waters EA, McNeel TS, Stevens WM et al. Use of tamoxifen and raloxifene for breast cancer chemoprevention in 2010. Breast Cancer Res Treat 2012; 134(2): 875–880. doi: 10.1007/s10549-012-2089-2.
  12. Law R, Krupa K, Rusby J. Preventative therapy for breast cancer: a clinical experience. Breast Cancer Res Treat 2023; 201(2): 205–213. doi: 10.1007/s10549-023-06985-1.
  13. Burke EE, Portschy PR, Tuttle TM. Prophylactic mastectomy: who needs it, when and why. J Surg Oncol 2015; 111(1): 91–95. doi: 10.1002/jso.23695.
  14. Metovic J, Abate SO, Borella F et al. The lobular neoplasia enigma: management and prognosis in a long follow-up case series. World J Surg Oncol 2021; 19(1): 80. doi: 10.1186/s12957-021-02182-w.
  15. Brentnall AR, Cuzick J. Atypical hyperplasia of the breast. N Engl J Med 2015; 372(13): 1269–1270. doi: 10.1056/NEJMc1501046.

MUDr. Ilona Zedníková, Ph.D.
Chirurgická klinika LF UK a FN Plzeň
E. Beneše 1128/13 301 00 Plzeň 3
zednikovai@fnplzen.cz

Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgery

Article was published in

Perspectives in Surgery

Issue 7

2024 Issue 7
Popular this week
Most read in this issue
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#